Confusing confessions

27. března 2009 v 13:14 | čibrut
Tak jsem se odhodlal a ve čtvrtek 26.března 2009 jsem si dojel k mámě pro djembe,
které je v praubohém stavu, protože na něj nikdo 2 roky nešáh.

Blána žlutá jak papyrus, rozpraskaná po krajích hlavy a hlavně dost povolená.
Buben zkrátka ohluchl. No bojím se ho dovypnout, aby kůže nepraskla, teď nemám peníze
na novou, i když nová stojí jen pár stovek ...

Nicméně beru djembe a mířím za Oťasem, tam nakládáme do kárky a míříme směr
zkušebna Strahov (tekno-punk buňky u nafukovací haly u velkýho stadionu,
kde snad odjakživa byly zkušebny :)). Na cestu a na naladění sme si poslechli
trochu progresivního HáCé nebo jak se tomu řiká, no rozhodilo mě to slušně.
Eště víc než sem byl, 2 roky sem na to nehráb a teď rovnou na zkoušku s kapelou ...

Na místě lehce po 6. hodině, Oťas mě celou cestu za křiku ostrých hochů linoucího se
z laciné reprosoustavy východoasijské provenience ujišťuje, že máme haldu času,
že kapela se sejde stejně tak na 8mičku a to si v duchu říkám "cože?".

Ostýchavě vcházím do zkušebny domácích vod Confessions Reggae Warriors, tam už Luke, kterýho sem neviděl od doby co je tatík,
má zkrátka už jiný starosti a tak se musí hlavně ohánět aby rodinku uživil ...
Takže na místě Luke - kytara, RaStanda, bejvalej to milovník Nessie a hráč též na kytaru,
altsaxofoňák Kubeek a trumpeťák jehožjménonevím (mluví anglicky, původem bych tipoval Střední Východ, pohodář), tichý a za celou dobu hraní se (krom hraní, samozřejmě :)) neprojevující a tím mě sympatický klávesák Peter ... no a moje maličkost a Oťas, kterej celou tu srandu pro mě zpunktoval.

A málem bych zapomněl, v rohu otrávenej basák Hromi, s odloženou basou, usínající, nudící se,
což a proč jsem pochopil až během večera :)

No punk dost, tak se tak nějak rozehráváme, začínaj lítat první jointy, což mi pomáhá celkem
značně přemoci nervozitu způsobenou faktory trojice - povolenej buben, nehrál jsem moc moc dlouho a už vůbec ne nikdy s kapelou no a hned na zkoušce :)

Mě to celkem baví, ale cejtím, jak jsou všichni takový přiotrávený, no doráží Pan eMSí JahKoko (vážně se píše takhle :)) a s nim druhá zpěvačka Soňa. JahKoka už znám z pár jejich koncertů, které jsem měl tu čest navštívit, vím že se jmenuje Jack a všichni mu tak říkaj, tak se mu představuju "čau Jacku, já sem turbo" pročež se dozvim "my name is Fave, call me like that", tak to beru z asvý a celej večer na něj volám Fave. Což - jak jsem se později od Oťase u pozkouškovýho jednopiva (takže 2) dozvěděl - je veliká haluz,protože on se opravdu jmenuje Jack a to Fave asi všichni slyšeli poprvý, nicméně pro mě je důležitý, že na to Jack slyší a když bude chtít, abych na něj volal Ty Hovne! rád mu vyhovím, problém mi to nečiní :)

Takže Jack alias Fave nás přivítá velmi vřele, něco jako na každýho ukáže a počastuje ho velmi nelibým a vybraným slovníkem :) Když všcihni čumíme jak péra z gauče, že by se z nás dala postavit nová matrace, začne se smát a odpálí jointa a mě dá do ruky dalšího a Oťasovi (chudák již pozdní nehulič) taky dalšího s výzvou "light it up!" ... takže to všechno hoří, kouří se, ve zkušebně přestává bejt vidět, ale stále se nehraje a začínám chápat proč :) Stále se čeká na bubeníka Páju, když konečně dorazí, rozjedou se pořádný vály a tehdy mě to bavilo asi nejvíc.

Zcela jsem si plul na obláčku, ruce a srdce a ucho si jely samy a já se nemusel o nic starat, pure intuos :) Pak ale Jack alias Fave začal šéfovat co a jak a proč se bude hrát, do toho dorazila první zpěvačka a kapelmamá Asheema alias Míša a už se jelo naostro.

Chvíle zvukové extáze se střídaly s chvílema kdy sem si řikal, že tam radši nechci bejt, páč sem se místy zcela ztrácel a obzvláště v pomalejších pasážích nevěděl, co s nepokojnýma rukama :) Naštěstí jsou k dispozici i další perkuse, já se spokojil zatím s jednou klasickou rumbakoulí a celkem si na ní taky místy ulít :)

Do toho lítaly jointy, hrálo se a zpívalo, mě bylo fajn, vzpomínal sem na starý časy v čaji Pod Stříškou, kde se hrávalo taky ve velkým, ale obvykle jenom perkuse, až z toho bčas jednoho bolela hlava i srdce (to když se sešli samí sólisti a jeden "překřikoval" druhýho :)).

Z ničeho nic se začali balit Jack alias Fave, Míša i Soňa a další členové, což mě docela překvapilo, páč jsem ztratil pojem o čase a hlavně mi nedošlo, že tam jsem sice od 6ti, ale regulérně zkoušet se začalo až tak kolem půl osmý, no hrál bych ale eště, i když mě ruce bolely (už nikdy nebudu hrát hrany!!!). Tedy jsme si na závěr zkoušení už vlastně jenom jako Pája - bicí, Hromi - basa, RaStanda a Luke - 2x kytara, Oťas a já střihli takový příjemný svižnější Oi! ska a šlo se domů ...

Každopádně je to dost v punku nebo nevím, v kapele žádný sem nikdy nehrál, příjde mi ale, že tam vždycky je nějakej koncept skladby, ale pak se klasicky neví co dál, tak se to zahraje párkrát dokola a pak se to ukončí ...
Zkusili jsme si takhle asi 5 skladeb, o čemž se později dozvídám, že to, spolu s pár staršími kousky repertoár na příští koncert ... hmm.

Načež se při odchodu dozvím, že mám druhej den přijít do Tulip Café zahrát na koncert!!! COŽE!!!
Inu co, dalo se to asi předpokládat, nebudu stahovat kalhoty když brod je ještě daleko, ale je to rána, jedna zkouška, při který sem tápal co kdy kde hrát a jestli djembe nebo jinná lehčí perkus a voni mě hoděj do vody, profíci, SAKRA!!!

No a jelikož tohle cancám druhej den po zkoušce, je jasný, že za pár hodin se sbírám, jedu do zkušebny na SH pomoc naložit aparát a nástroje a tradá směr Tulip Café, kde bude, podle slov Oťase asi těsno, zase všude kolem nadržený 17-18ky, bóóóže, to zas bude boj, ani nevím, jestli si dát na kuráž před hraním pívo, panák a brk anebo radši nic z toho, možná to zkusím s čistou hlavou ... uvidí se podle situace :)

Takže si držím palce, reportik bude :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mikivole mikivole | 3. června 2009 v 12:16 | Reagovat

tak kde to vázne kua

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama